„Když se kempování promění v noční můru – 2. část“

Přibližně deset metrů daleko, sotva viditelně ve tmě mezi dvěma budovami, byla další osoba.

Skrčila se stejně jako my, jako by se také vplížila a snažila se vyhnout hlídkám.

Nevypadalo to ale jako dítě.

Nejhorší na tom bylo, že jsem si docela jistý, že se dívala přímo na nás.

V tu chvíli jsme byli vlastně docela vyděšení.

Mezi hlídkami a teď tímto se situace začínala zdát trochu ohromující.

I když jsme chtěli, stále jsme se nemohli pohnout.

Hlídky ještě nepřešly.

Sledoval jsem postavu očima a ta se skutečně začala pohybovat.

Přeskočila kus otevřeného prostoru a přímo projela malým světlem z nedaleké pouliční lampy.

Na zlomek vteřiny jsem ji viděl jasně.

Byl to muž, jak jsem předpokládal.

Měl na sobě potrhané oblečení a opravdu zvláštní pruh, jako by byl zraněný nebo znetvořený.

Ale nic z toho nebylo tak znepokojující jako tmavá tekutina rozmazaná po jeho obličeji.

Vypadalo to jako krev.

Charles to také viděl a vyměnili jsme si opravdu vyděšený pohled.

Nakonec muž zmizel z dohledu.

Hlídka nás konečně minula a my jsme pokračovali v pohybu.

Nepromluvili jsme ani slovo, když jsme se vraceli k plotu.

Každých pár sekund jsem se ohlížel přes rameno, přesvědčený, že nás někdo sleduje, ale nikdo tam nebyl.

Dostali jsme se zpět k plotu, přelezli ho stejným způsobem jako jsme přišli a seskočili na druhou stranu.

Rozdíl byl v tom, že tentokrát jsme se u toho nesmáli.

Chtěl jsem jen být zpět v bezpečí našeho stanu.

Viděl jsem, že Charles myslel na totéž.

Když jsme se dostali zpět do stanu, ani jeden z nás nemluvil o spaní.

Leželi jsme jen v spacácích a snažili se dát dohromady, co jsme viděli.

Nejlepší vysvětlení, které jsme mohli vymyslet, bylo, že to byl nějaký bezdomovec, který dělal, kdo ví co.

Hloupé vysvětlení, vím, ale nic lepšího nás nenapadlo.

Ráno začalo normálně.

Vstali jsme, dali si něco k snědku a začali balit věci, abychom šli na ryby.

Ale kolem 10. hodiny dopoledne přišel jeden z pracovníků kempu k našemu stanu a oznámil nám něco, co měl slyšet celý kemp.

Zřejmě byl muž předchozí nocí bodnut a zabit u jezera asi 6 kilometrů od kempu.

Neposkytovali mnoho detailů, ale pachatel byl stále na útěku.

Místní úřad šerifa požádal všechny strážce parku a personál kempu v určitém okruhu, aby byli ve střehu.

Popisovali ho jako neupraveného bělocha kolem třiceti let, bez trička, možná s krví nebo se skvrnami krve na oblečení.

Poté nám poradili, abychom sbalili své věci a odešli pro vlastní bezpečí.

Charles a já jsme okamžitě spojili body dohromady.

Musel to být ten muž, kterého jsme viděli předchozí noc.

Drželi jsme jazyk za zuby.

Neřekli jsme to mému tátovi.

Neřekli jsme to strážcům.

A stále vlastně nevím proč.

Vím, že za to dostanu hodně nenávisti.

A chápu to.

Ale v tom věku jsem byl více přesvědčený, že je lepší vyhnout se problémům, než cokoli jiného.

Stále se za to na sebe zlobím, že jsem nemluvil.

Moje svědectví mohlo vést k dopadení nebezpečné osoby, která mohla pokračovat v dalších zločinech.

Stále jsem blízký s Charlesem.

Chodili jsme na stejnou vysokou školu, absolvovali spolu a pracujeme v podobných oborech.

Tuto zkušenost často nerozebíráme.

I když, když mám být upřímný, myslím, že Charles cítí větší vinu za to, že nemluvil, než já.

Chyby a lítost stranou, myslím, že je šílené, že můj kamarád a já jsme byli jen pár metrů od vraha na útěku.

Nemám rád přemýšlení o tom, co by se mohlo stát, kdybychom se ten večer setkali.

Děkujeme za přečtení! Podělte se o své myšlenky nebo předpovědi pro další část v komentářích 👇

Celé příběhy:
Část 1: https://tvdailyspoilers.jnews5.com/kdyz-se-kempovani-promeni-v-nocni-muru-1-cast/
Část 2: https://tvdailyspoilers.jnews5.com/kdyz-se-kempovani-promeni-v-nocni-muru-2-cast/