Smrt Jana Potměšila zasáhla mnoho známých tváří, ale Eva Holubová prožívala poslední rozloučení mimořádně bolestně. Na pohřeb dorazila s dcerou a už při příchodu bylo patrné, že ji emoce zcela přemohly. Herečka jen těžko hledala slova, opírala se o doprovod a na milovaného kolegu vzpomínala s dojetím, které se nedalo skrýt.

Bolestný příchod do chrámu

Pohřeb Jana Potměšila se nesl v mimořádně silné atmosféře, která zasáhla nejen rodinu, ale také řadu jeho přátel a kolegů z hereckého světa. Mezi smutečními hosty nechyběla Eva Holubová, kterou poslední rozloučení viditelně zdrtilo. Do Chrámu Matky Boží před Týnem v Praze dorazila po boku své dcery Karolíny Zdeňkové a už první okamžiky ukázaly, že sama by tuto bolestnou chvíli zvládala jen velmi těžko.

Dcera jí byla oporou

Eva Holubová držela v ruce červenou růži, kterou přinesla zesnulému kolegovi jako poslední pozdrav. Druhou rukou se pevně opírala o svou dceru, protože ji nápor emocí připravil o jistotu v pohybu. Působila zlomeně, rozrušeně a jen těžko se soustředila na dění kolem sebe. Její stav jasně ukazoval, jak hluboké pouto k Janu Potměšilovi měla a jak bolestně prožívala jeho odchod.

i

Slova plná bolesti

Herečka se netajila tím, že ji situace zcela vyvedla z míry. V jednu chvíli dokonce upřímně přiznala: „Jsem mimo,“ a tato krátká věta vystihla vše, co se v ní odehrávalo. Nohy se jí pletly, slova hledala jen obtížně a působila dojmem člověka, kterého zasáhla obrovská vlna smutku. Nešlo o strojený smutek před kamerami, ale o ryzí bolest, kterou nedokázala skrýt.

Vzpomínka na osudovou nehodu

Jan Potměšil patřil k hercům, jejichž život navždy změnila tragická nehoda z prosince roku 1989. Právě na ni Eva Holubová při vzpomínce narážela, když mluvila o jeho osudu. Po dopravní nehodě skončil oblíbený herec na invalidním vozíku, přesto si dokázal uchovat sílu, důstojnost a vnitřní světlo. Pro mnoho lidí zůstal symbolem odvahy a člověkem, který se nikdy nenechal zlomit.

i

Říkal jí Anděli

Holubová na svého kolegu vzpomínala s něhou, která dojala všechny kolem. O Janu Potměšilovi promluvila jako o mimořádném člověku, který měl v jejím srdci výjimečné místo. Se slzami v očích uvedla: „Říkal mi Anděli. Miluju ho a je tu s námi pořád,“ čímž dala jasně najevo, že jeho odchod pro ni neznamená konec jejich vnitřního pouta. Tato slova patřila k nejsilnějším okamžikům celého rozloučení.

Obřad plný slz

Během smutečního obřadu Eva Holubová plakala a jen těžko držela emoce pod kontrolou. Kostel zaplnili lidé, kteří přišli vzdát hold herci, jenž po sobě zanechal výraznou stopu nejen na jevišti a před kamerou, ale také v osobních životech těch, kteří ho znali. Atmosféra v chrámu byla tíživá, dojemná a plná vzpomínek na člověka, který si získal respekt svou prací i životním postojem.

i

Nečekaný krok po obřadu

Po skončení obřadu se Eva Holubová vydala kondolovat rodině, ačkoli si pozůstalí přáli, aby se smuteční hosté v kostele osobních kondolencí zdrželi. Herečka však zřejmě jednala pod vlivem silných emocí a cítila potřebu vyjádřit svou účast přímo nejbližším. Manželka zesnulého Radka naštěstí celou situaci přijala s humorem, takže bolestný moment nezískal nepříjemný dozvuk.

Loučení které bolelo

Poslední rozloučení s Janem Potměšilem ukázalo, jak hluboce se zapsal do srdcí lidí kolem sebe. Eva Holubová patřila k těm, kteří jeho odchod prožívali mimořádně silně, a její zhroucený stav se stal jedním z nejdojemnějších obrazů celého dne. Smutek, růže v ruce, opora dcery i slova o Andělovi vytvořily chvíli, na kterou přítomní jen tak nezapomenou.